IDEOLOGICKÉ NOVINY

Text Ideologické divadlo (zveřejněn na Facebooku 13. 10. 2024) jsem poslal dvěma redakcím. Taneční aktuality jej odmítly s tím, že se nijak nevztahuje k tanci. Zběžně jsem pročetl rubriku nesoucí svobodomyslný název "úhel pohledu" a seznal, že minimálně dva tři texty z posledního období se kolem tance také zrovna netočí. Například komentář Lucie Dercsény o zániku Lidových novin, ve kterém autorka noviny, do nichž externě přispívala, chválí za to, že ji nikdy netlačily ke změně názoru ani kritického stanoviska.

Dostal jsem radu, abych to zkusil u Divadelních novin. Nabídka byla odmítnuta s odůvodněním, že šéfredaktor DN s mým názorem "zásadně nesouhlasí". Rozlišuje totiž prý, "kdo a proč konflikty vyvolává a kdo za jaký svět a způsob života bojuje". (Snad se nebude zlobit, že zde zveřejňuji detaily soukromé korespondence.) Svět, který měl na mysli a který má podle něj zřejmě větší právo na vojenské násilí, je jistě svět západní liberální demokracie. Hodnoty tohoto světonázoru bývaly tradičně opřeny (alespoň nominálně) o lidská práva, rovnost před zákonem a spravedlnost, jinými slovy o stejná pravidla pro všechny. Principem, kterému za svůj rozkvět západní civilizace rovněž vděčí, je pluralita názorů. Šéfredaktor, který hájí západní způsob života a rozhodne se zveřejňovat jen texty, které jemu osobně konvenují, si podle mého protiřečí. Ale v jednom má pravdu: skutečně nerozlišuji, který stát a v jakém jménu vojensky napadá jiný stát a vraždí jeho civilní obyvatele. Jsem toho názoru, že pokud se alespoň pokoušíme o stabilizaci světového míru, mělo by mezinárodní právo, na němž jsme se shodli, platit pro všechny.

Jedním ze skutečných výdobytků, k nimž se Západ hlásí, bývala presumpce neviny. Člověk byl nevinný, dokud mu nebyl prokázán opak. Smrt statisíců nevinných lidí, ať už kdekoliv na světě, pro něž má vojenský slovník souhrnné označení "vedlejší ztráty", není ospravedlnitelná žádným státním ani jiným zájmem, a to ani v případě, že by jakýkoli stát měl zaniknout. Stát totiž není na rozdíl od člověka živá bytost, ale jen uměle vymezené území a soubor norem a pravidel, jimž ti, kteří se na daném území narodí, musí automaticky podléhat. Myšlenka, že svobodu lze ochránit omezením svobody, právo porušením práva a život ničením života, je podle mého nejen logicky chybná, ale v reálné praxi kontraproduktivní.

15. 10. 2024

Filip Staněk